Napsali o nás

2013

JEN TAK TAK

www.jentaktak.cz/clanek.detail.php


09.06.2013

Jablonský medvídek 8.6.2013

Jablonský medvídek, festival z nejpůvabnějších. Jakýsi protiklad naší Folkové růže, kterou řadím mezi velké akce. Jablonský medvídek je naopak téměř komorní setkání umělců všech možných žánrů, výtvarných, divadelních, hudebních… Hráli jsme tam letos podruhé, znovu před naším vystoupením hustě pršelo a znovu se během našeho hraní počasí umoudřilo, přestalo pršet, a dokonce se nesměle ukázalo sluníčko.

My jsme v sobotu dopoledne u Kuby a Nely trochu pozkoušeli zejména nové věci, které bychom časem chtěli uvést do života, a po chutném obědě hostitelů vyrazili přes Svitavy do Jablonného nad Orlicí. Celou cestu bylo vedro jako v Mexiku :-), ale jen jsme se přiblížili ke zmíněnému městu, spustil se hustý liják. Pořadatelé sice byli připraveni, ale lidem se do deště moc nechtělo. Jen ti nejodvážnější se krčili ve stanu po straně hlediště nebo v prostoru stánků s občerstvením. Zvláštní pocit: hlediště prázdné, ale schovaní lidé naši hudbu pozorně vnímali. Pokud se týká zvuku, byli jsme trochu zmlsaní pátečním nazvučením v Radiu Proglas, takže se nám zdálo, že to jaksi není ono. Jenže jsme dobře věděli, že zatímco v Proglase zvukové zkoušky trvaly hodinu, tady na to má pan zvukař jen pár minut. A během nich nás „pochytal“ neuvěřitelně přesně a věrně. Pokud jsme vyrobili chybky (jako například já v „Pověstech“), pak to byla jen a jen naše vina.

Po čase jsem měl možnost slyšet, jak hraje konkurence :-). Moc se mi líbila trojice XXLive, kterou bychom brzy rádi pozvali někam k nám, oceňuji i výkon šermířské divadelní skupiny (nechtěl bych prát jejich dobové oděvy zašpiněné od bláta), příjemně mě překvapila i skupina Bodlo. U Hlubokého nedorozumění jde o standartně dobrou muziku.

Bohužel jsme se nemohli zdržet déle (zejména na noční jamování), neboť nás čekaly další příjemné povinnosti tohoto hektického týdne. Oslava narozenin naší dobré duše, „Chůvy Kuby“, ve Veverské Bítýšce. Ta byla také povedená, což Kubovi, našemu občasnému basákovi, ze srdce přeji!

2012

Country Club Halenkovice, 28.05.2012 21:46

Na festivalu jsem byl několikrát, do paměti se mi vryla ta poslední návštěva před několika lety. Ani se mne nechce vzpomínat, kdy to vlastně bylo (2009), neboť tak si s hrůzou uvědomím, že je to zas již pár let.

Každopádně Jablonský Medvídek bude letos již po osmnácté a já mohu jen smeknout onen pomyslný klobouk. Vždy velmi dobře zorganizováno, vše se odehrává v areálu koupaliště, vedle muziky spousta dalších akcí pro děti a návštěvníky, krásná příroda hned „za rohem“, dravci na dosah ruky již skoro v lese.

Pokud si ale myslíte, že červen je dostatečnou zárukou, že si vystačíte s plavkami, pak dobře sledujte situaci. Jablonné nad Orlicí je ve výšce 500 m a leží v hodně studené kotlině pod Suchým vrchem. A právě s touto osobní zkušeností se pojí má poslední návštěva festivalu. Z domu jsme vyrazili velmi nalehko a pak dva dny a dvě noci klepali neskutečnou kosu, neb neznalí terénu, zde bylo hodně málo nad nulou, byť tehdy bylo 12. června.

Ještě, že se na Jablonském Medvídku o hraní u ohně jen nemluví, ale také se skutečně realizuje. Zažil jsem zde krásné jamování s Marienem, Epy de Myí či Klokanem (Petr Vratný) z Hlubokého nedorozumnění a nebo „chlapci“ z brněnského Přístavu. Muzikanti, zvláště ti mladší, zůstávají a hrají a vytvářejí neskutečné situace. Na tom posledním mém Jablonském medvídkovi např. běh na lyžích po místní hladině koupaliště.

Pamatuji si ale, že cca kolem 12,00 hodin v sobotu zde nebyl otevřený jedinný obchod( myslím v celém Jablonném), kde by se dalo něco koupit a všude jak po vymření. Jablonné neznám, ale sobotní procházka po městečku, po páteční noci pro mne znamenala mírné překvapení, jakoby umřel pes. Ani koupaliště nebylo dle dnešních parametrů, spíše vodní nádrž napájena velmi chladným Orlickým potokem, ale o to více srdečné a přátelské prostředí festiválku. Na náměstí tehdy byli vylepení jen Copáci v místním, zřejmě vyhlášeném hotýlku, kde nocovali z pátku na sobotu (já klepal kosu ve staně).

Jablonský medvídek není akcí se stovkami posluchačů, přesto, když se podíváte na vystupující za poslední roky, je to pestrá nabídka s kapelami, které stojí vysoko na žebříčku žánru. Skoro se chce říci, jak to pořadatelé finančně ustojí, ale ustojí. A letos, jen nahlédněte – pátek – Wejwrat, Passage, Trativod, Lístek či Cimbal Classic a sobota ? – Generace, Hluboké nedorozumění, Madam, Marien, Marek Votěch, Sekvoj, Strání a Míra Ošanes s programem PP&M, či Tomáš Kočko.

A moderátoři? Belmondo s Bublinou. A myslíte si, že takoví muzikanti by jezdili někam, kde není dobře?

A v neděli pak můžete na Suchý vrch a rozhlednu a udělat si další krásný den..


Více zde: http://countryclub-halenkovice.webnode.cz/news/jablonsky-medvidek-2012/

2010

FOLKtime, 29.06.2010 Jablonský medvídek obrazem (Katka Esserová)   

O víkendu 11. – 12. června se v Jablonném nad Orlicí konal již 16. ročník festivalu Jablonský medvídek. Festival, jehož umístění na zdejší koupaliště se tento tropický víkend zdálo více než zdařilé. Zatím, co páteční večer byl hodně taneční a rozdováděný, druhý den mohli návštěvníci relaxovat při různých výtvarných dílnách, nechat se vyfotit s dravými ptáky a nebo využít již zmiňovaného příjemně ledového bazénu.

Podvečerní koupaliště, nad jehož hladinou létaly vážky.

Podvečerní koupaliště, nad jehož hladinou létaly vážky.
foto: Katka Esserová

Páteční večer se na podiu vystřídala Sekvoj a Lístek. Poté diváky roztančila Bujabéza a na závěr Jarret.

Páteční večer se na podiu vystřídala Sekvoj a Lístek. Poté diváky roztančila Bujabéza a na ...
foto: Katka Esserová

Jarret roztančil diváky pod podiem. Na festivaly vyráží s několika novými písněmi.

Jarret roztančil diváky pod podiem. Na festivaly vyráží s několika novými písněmi.
foto: Katka Esserová

V pátek večer se tančilo a zpívalo. Po koncertě se do časných ranních hodin pokračovalo u ohně.

V pátek večer se tančilo a zpívalo. Po koncertě se do časných ranních hodin pokračovalo u ...
foto: Katka Esserová

V sobotu se mohli návštěvníci zúčastnit různých soutěží, výtvarných dílen nebo se nechat vyfotit s dravými ptáky.

V sobotu se mohli návštěvníci zúčastnit různých soutěží, výtvarných dílen nebo se nechat vyfotit ...
foto: Katka Esserová

Odpolední blok muziky zahájila kapela Jauvajs. Diváci se začali vsázet, při které kapele spadne déšť ze zlostně vypadajících mraků.

Odpolední blok muziky zahájila kapela Jauvajs. Diváci se začali vsázet, při které kapele spadne ...
foto: Katka Esserová

Novoborští Zhasni vyhlásili soutěž o nejpichlavější pohled. V těsném souboji zvítězila fanynka Jana nad fanynkou Lucií.

Novoborští Zhasni vyhlásili soutěž o nejpichlavější pohled. V těsném souboji zvítězila fanynka ...
foto: Katka Esserová

Pražští Bezefšeho, kteří většinou publikum roztančí, v takovém horku moc tanečníků nenalákali. Ale hráli se vší vervou. Bubeník Honza Noha například zahrál i na popelnici.

Pražští Bezefšeho, kteří většinou publikum roztančí, v takovém horku moc tanečníků nenalákali. ...
foto: Katka Esserová

Wabi Daněk s Milošem Dvořáčkem si pozvali na pomoc Marien.

Wabi Daněk s Milošem Dvořáčkem si pozvali na pomoc Marien.
foto: Katka Esserová

Večer a vlastně celý festival zakončovala Epy de Mye. Na úplný závěr si pak všichni zazpívali společně. A kdo všichni? Kromě výše zmiňovaných nesmím zapomenout na Hluboké nedorozumění, Šantré. A pak zas hurá k ohni.

Večer a vlastně celý festival zakončovala Epy de Mye. Na úplný závěr si pak všichni zazpívali ...
foto: Katka Esserová

zdroj: http://www.folktime.cz/folkove-leto-reportaze/6120-jablonsky-medvidek-obrazem.html

2009

12. - 14. 5. 2009

Jablonský Medvídek křtící a lyžující


Na Jablonského medvídka se těšíme každý rok. Je to festival jako žádný jiný. Pokud nás někde mají potkat nečekané situace nebo se někde máme pustit sami do netušených aktivit, je to s neochvějnou jistotou právě zde. Navíc se nemůžeme zbavit dojmu, že náše „city“ jsou nám ze strany Medvídka opětovány. Letos zde navíc měla skončit naše minišňůra křestních koncertů. Do třetice jsme doufali, že si tentokrát stihneme užít nejen křest, ale také samotné vystoupení. Dopředu prozradím, že ani zde to nebylo jednoduché. A přitom to tak pěkně začalo.

Z Prahy jsme vyjeli víceméně podle plánu, a přestože jsme se trochu zdrželi díky toitoice na silnici (pravda, kryla čerstvě vyasfaltovaný úsek) a delší zastávce na pumpě, ke koupališti v Jablonném nad Orlicí – místu konání – jsme přijeli víceméně podle plánu kolem půl deváté. Do vystoupení zbývala asi hodina a půl a tak jsme zkusili ještě udělat pár fotek ve snaze přizpůsobit náš fotografický úvod křtu reáliím Medvídka. Díky stávce na trase foťák – notebook, jsme však nakonec neuspěli, a tak jsme na fotkách místo do Jablonného opět přijížděli k Dobešce. Zas tak moc nám to nevadilo, ale škoda.

Samotný křest proběhl hned v úvodu našeho bloku. Úvod probíhal podobně jako na pražské Dobešce, samotnou roli kmotra ale tentokrát převzal šéf Medvídka Donald a dokázal nás skutečně překvapit. Místo očekávaného křtu klasického CD se na pódiu objevilo maxiCD o velikosti cca 1x1m. Uvnitř ohromného obalu bylo i skutečné ohromné CD (jestli hraje, nevíme, nemůžeme k tomu sehnat přehrávač). Zkrátka nám to dítko za ty dva týdny trochu povyrostlo. Paráda. Náročnější akcí bylo samotné vystoupení. Díky nepřízni počasí jsme museli zároveň se zvučením na pódiu řešit i videotechniku, a tak si asi umíte představit ten zmatek. Ten jsme ale bravurně zvládli. Horší bylo, že Láďova kytara nechtěla hrát přes kabel a to ani po výměně baterky. A tak jsme byli nuceni udělat z Ládi statistu upíchlého se svým nástrojem u mikrofonu. Celkově to ovlivnilo i zvuk na pódiu, a tak jsme si užili improvizace do sytosti. V hledišti si to prý po pár písních sedlo, ale přesto musíme pokorně přiznat, že křestní koncertování nějak asi nemáme v paži. Hold v tom máme asi malou zkušenost, ale počkejte, při pátým CD už budeme hrát jak z partesu.

Páteční program po nás zakončoval plzeňský Cop a byla to víc než povedená tečka. Vlastně spíš čárka, protože jako obvykle už tou dobou hořel oheň, kolem kterého se rychle shluklo pěkně velké klubko diváků i muzikantů (byla pekelná zima, ale naštěstí už nepršelo). Samozřejmě se objevily i kytary, housle, baskytara, různá chřestidla a já nevím co ještě. Hlavní úderku tvořilo HN, Bodlo a také Epy de Mye, která kolem druhé ranní přijela ze své páteční štace. Když jsem kolem čtvrté hodiny odcházel k chatce, jam byl ještě stále v plném proudu. Mě už ale padala hlava a navíc jsem se chtěl trochu vyspat před nedělními lyžařskými radovánkami.

Ano, skutečně jsme přijeli na Medvídka se zimní výbavou a s námi i Epy de Mye a Bodlo. Díky jisté pravděpodobnosti, že lyže celou akci nemusí přežít, nám přišla vhod nabídka kamarádky, která ochotně zapůjčila hned tři páry pod podmínkou, že už je nepoveze zpátky domů. Rádi jsme na tento požadavek přistoupili. A o co vlastně šlo? Původně „jen“ o skoky na lyžích. Když jsme ale v sobotu rozmýšleli, jak to celé provedeme (a jestli vůbec, protože byla fakt zima), zalíbil se nám travnatý svah sklánící se přímo ke koupališti a vznikl nápad lyžařského triatlonu. Po obědě jsme se tedy navlékli do nejrůznějšího lyžařského vybavení, připnuli boty (leckterý typ vázání by se hodilo patentovat) a postavili se na kopec. Naše HN bylo ještě namaskováno za medvídky, aby nebylo poznat, kdo jsme. Přesto všichni tak nějak věděli, že to asi bude nějaké Hluboké nedorozumění…

Po startu jsme „sjeli“ travnatý svah. Nadějný úvod zazdil Škopy, když se zapletl mezi stany a celé HN tak zbrzdil. Následný běh na lyžích podél koupaliště a zpět brouzdalištěm bazénu jsme tak uháněli za hlavním pelotonem. Diváci nás však neúnavně hnali vpřed. Jen jsem v duchu stále víc nadával na lyžařskou obuv typu „žabky“, která byla přeci jen pořizována především s ohledem na skoky. Nicméně i brouzdalištěm (po prsa) jsme statečně proběhli a postavili se na břeh bazénu k závěrečné disciplíně. Skoky na lyžích jsme pojali hromadně a všichni jsme tedy vlítli do vody naráz. Bohužel se zeseklo měření, a tak nevíme, kdo skočil nejdál. Každopádně všichni své lyže úspěšně vylovili a přeplavali bazén na druhou stranu. Nikdy bych neřekl, že se budu poprvé letos koupat venku v jednom z nejchladnějších víkendů. Na druhou stranu se nám voda zdála najednou tak teplá, že jsme si to přeplavali ještě asi dvakrát. Celý trojboj tak dopadl ke všeobecné spokojenosti a nevím ani o žádném následném zápalu plic.

Odpolední a večerní koncerty jsem strávil částečně poslechem, částečně konverzací se známými a našla se i chvilka na odpočinek. Z toho, co jsem viděl, na mě nejvíce zapůsobilo vystoupení Epy de Mye, během kterého se zklidnily i nejzadnější řady hlediště a ztichly dokonce i lavice u stánků na protějším břehu bazénu. Zkrátka tahle muzika na lidi funguje, to je bez debat. V noci se opakoval opět jam u ohně, jen Bodlo vystřídali Marien. Ani tentokrát jsem ale nevydržel až do rána a s prvními ranními paprsky jsem padl do spacáku.

Neděle nebyla tentokrát jen o odjezdu. Škopy s Láďou sice už zamířili ku Praze, ale já se s Elkou připojil k výletní skupině v čele s průvodcem Víťou Troníčkem a vydali jsme se na blízký Suchý vrch – samozřejmě autem. Na tamní rozhledně jsem si říkal, jaká je škoda, že si to počasí o jeden den nepospíšilo. Páteční koncerty i sobotní koupel by určitě byla o třídu lepší. Ale takhle si to zas budu o to více pamatovat. Z rozhledny jsme si to namířili (tentokrát pěšky) směrem do nitra hory. V blízké dělostřelecké tvrzi Bouda bylo k vidění nejen válečné podzemní opevnění, ale také jsme lehce vyzkoušeli akustiku muničního skladu. No, koncert bych tam asi nepořádal , ale zážitek to byl. Pak už zbývalo jen sejít nebo sjet (podle toho, kdo byl řidič) do údolí, dát si společnou obědovečeři a vyrazit k domovům. Když jsem odemykal dveře bytu, už na ně skoro ťukala půlnoc. Byl za námi určitě letos nejnabitější víkend, který ovšem stál za to. Ostatně stejně jako každý víkend s Medvídkem, to bych se ale už opakoval…

http://www.hlubokenedorozumeni.cz/Others/Akce/krest_medvidek.html


kosmis.blog.cz/0906/15-jablonsky-medvidek


2008

08.07.2008 FEMAFOR - Jablonský medvídek 2008 (Jaroos)   

 

Stejně jako má divadelní obec své velké scény v podobě divadla Národního či Stavovského, honosí se FTC obec svými Zahradami, Folkovými růžemi, Muzikami a Kvítky. Pokud ovšem chce hudbychtivé publikum zavítat do prostředí komornějšího, pak má i na tomto poli možnost navštívit svůj Femafor. Tedy Festival Malých Forem. Jedním z nich je už po 14 let Jablonský medvídek.

Příjemné prostředí koupaliště v Jablonném nad Orlicí rozhodně nepojme divize diváků jako náměštský amfiteátr. Zato se sem pohodlně vejde nějaká ta rota, možná i menší prapor. Zatímco některá družstva diváků (nelze psát mužstva, neb ženy jsou rovněž přítomny a ženijní vojska jsou něco jiného) se "zakopávají" v hledišti, polní kuchyně již kmitají a čile komunikují s opozdilými zásobovacími konvoji.

Nejčilejší ruch vládne v zákulisí. Zdejší velící, kpt. Donald (civilisty znám coby Libor Kačírek - živoucí důkaz toho, že armádní strava nemusí být nevýživná), udílí poslední rozkazy a hrne se na tribunu, z níž vzápětí mávne k započetí přehlídky.

 

Tu zahajuje letohradský Wejvrat, kapela hrající jinak především po zábavách a bálech. Tomu ostatně odpovídá i repertoár, v němž převažují prvky country a je-li to váš ešus melty, pak vás může příjemně naladit k dalšímu programu.

foto: Ivan Bllemby Krejza ©

Epy de Mye v čele...

foto: Ivan Bllemby Krejza ©

Duo ťuk je seskupením podstatně ambicióznějším. O tom svědčí už vítězství na Portě z roku 1989 (zlaté časy). Tehdy ovšem jeho drsnější polovina, tedy kytarista a výhradní autor repertoáru, Jaroslav Moravec, spolupracoval s Kamilou Lorencovou, která, podobně jako později Kateřina Haladová, "zmizela v akci". Dnes Moravce ideálním způsobem doplňuje Lucie Nunová, s níž se loni probojoval do mezinárodního finále Porty.

Pardubičtí Marien jsou ještě?chm? ostřílenější. Pravda, ve vojenské terminologii to pravděpodobně nebude to správné (ba naopak) slovo? Zařaďte si ho tedy do správných mantinelů a vyjde vám velezkušená sestava okolo Víti Troníčka, pro mne osobně dovedena k dokonalosti zařazením písně již mrtvého Magisonu za účasti živé původní zpěvačky Mirky Rosendorfové.

Každá přehlídka vyžaduje také zařazení zasloužilců (nezaměňovat předpony!). Jejich řady pro páteční večer reprezentovala osamělá bojovnice Petra "Šany" Šanclová a AG Flek v čele s velícím triumvirátem Táborská-Martykán-Viktorin.

Po ukončení oficialit nebyla pevně stanovena večerka a zábava tak pokračovala u signálních ohňů až do pozdních hodin. A to i přesto, že se schylovalo k boji.

Jablonský medvídek není festivalem soutěžním. Kapely neusilují o zaplácnutí volného místa ve svých trofejních vitrínách. Přesto však prokazují bojovného ducha a nemohou-li pokořit své soupeře hudebním umem, nastupují praktiky, nebojme se toho slova, ultimátní. Sobotní dopoledne se proto neslo ve znamení námořní bitvy.

Kvarteto plavidel se ve zdejším bazénu utkalo v líté řeži pod vlajkami Marien, Epy De Mye, Bodla a Hlubokého nedorozumění. Prvně jmenovaní využili umění utajení a maskovali své monstrum pod zástěrkou plujícího ostrova (pravda, jakýsi drn, žalostně rozrytý smutným keříkem, nelze považovat za plnohodnotnou imitaci karibských krás a poukaz na ekologické cítění to nikterak nevylepší). Epy De Mye vsadila na polární technologie, a to jak v celkovém pojetí plavidla, tak ve výbavě a ustrojení v čele s polární liškou Lízou (jinak psem neurčité, či přesněji mně neznámé, rasy).  Bodlo vsadilo na jednoduchost. Využili osvědčené výrobní postupy (jinými slovy prachsprostě obyčejnou nafukovací megaduši), osadili výsledek nejmohutnějším členem posádky (čímžto prakticky neustále kotvili) a zbývající mužstvo pak suplovalo pohonné jednotky, rozptylujíc krátkozraké obecenstvo slušivými uniformami vzor bikiny.  U posouzení plavidla Hlubokého nedorozumění dochází v souladu s názvem kapely k rozporu ve výkladu. Zatímco zástupce jmenovaných nabízí coby vysvětlení personifikaci "jarního pozdravu zdejších lesů", já trvám na demonstračním modelu hipísáckého doupěte.

Názory na výsledky války se různí, nicméně posledním, kdo po nevybíravém boji setrval (ne na dlouho) na palubě, byla Epy De Mye, jež úspěšně zúročila svou vyčkávací taktiku.

Mezitím již probíhal program pro děti v podobě dílen, soutěží a ukázek ptactva (nedoporučuji soutěžit v otáčení hlavy s puštíkem, kulíškem a dalšími druhy sov - bolí to) a na pódiu se připravovala hudební práčata z formace OR Drums. To vám jsou takoví "mladí fracci" ze ZUŠ Letohrad, kteří vám nejdřív s prominutím "otevřou hubu" svou bubenickou exhibicí (dvě klasické bicí sestavy + změť "takovejchtěchjinejchbubínků"), aby pak vypálili za podpory elektrické kytary, baskytary a zpěvačky pár klasických hitovek. To vše za dohledu a přímé účasti svého učitele (profesora?, vedoucího?), jehož jméno jsem "pochopitelně" zapomněl?

Folkoví branci zahájili i hlavní program. A to v podobě sestavy YO-YO Efeck. Smíšená sestava má vše ještě před sebou, přesto myslím zanechali větší než povinnou dávku dojmů. Ostatně, jednou ze svých písní dojali i mou ženu, což je podle mého dosti výmluvné, uvážíme-li, že ta zase dovede začasto rozplakat mne.

Pozornost se následně přelila ke Kapkám z Červené vody - také již stabilnímu kvintetu zdejších kasáren. Tahle kapela ztratila ze svého 14-ti členného základu za osm let existence dvě třetiny objemu a ačkoliv jsem je v původní sestavě neviděl, věřím, že se jako štíhlice cítí mnohem lépe.

Západočeské Bodlo potkávám na pódiích s výraznou pravidelností. Přisuzuji to jejich dobrému vkusu pro výběr správných akcí a v neposlední řadě i hudebnímu pojetí, které mne již dávno nenutí přemýšlet nad truchlivostí prázdného kelímku, ale spíše o umění této pětičlenné partičky.

Hluboké nedorozumění, srdeční záležitost nejen Donaldovu (kdo je Donald? No viz. výše), jsem tentokráte z objektivních (podle mne, tedy..ehm? subjektivně) důvodů nevyslechl. Proto jsem v souvislosti s tímto vystoupením směřoval kapele dotaz "jakžetotedazflikovali". Odpověď cituji: "Mno, úroveň nevybočila z našeho "vysokého standardu". Jen publikum bylo prořídlé díky zahajovacímu zápasu Eura ČR-Švýcarsko. Když jsme dali gól, tak nám dokonce jeden nejmenovaný fotograf zařval rovnou do vystoupení. Nakonec jsme kvůli čekání na jednu z dalších kapel protáhli vystoupení o cca 4 písně. Výhodou bylo, že mezitím fotbal skončil a publikum se tak v závěru rozmnožilo. Přídavek samozřejmě byl." No takže tak?

Kdysi jihlavská (dnes snad jihočeská či co) Epy De Mye, zdá se, již brzy vyčerpá zásobu  adjektiv a jiných slovesných superlativů, jimiž se i tak bohatý jazyk, jakým čeština je, holedbá. Dá se o ní hovořit jako o zázračném dítěti FTC žánrů s bleskovým vývojem po ose naděje-stálice-? (za otazník doplň výraz nejvíce se blížící skutečnosti). Nezbývá než se těšit na připravované album.

Mevídkovskou povinnost dvou hvězd na večer si pak přijela z poloviny splnit Bokomara. Tentokrát bez Nadi Urbánkové, s níž poslední dobou na můj vkus až příliš úzce spolupracuje. Housky se tedy s Vilémem nepekly, zato se nabízely pamlsky tradičnější a pro mne chutnější.

Sobotní večerku vyhlásil (a o něco přetáhl) Vlasta Redl. Bohužel, cesta ku domovu již mocně volala a já ho tak již neměl zaslechnout. To však neznamená, že bych Vlastu "ni koutkem oka nezahlédl". Díky jeho pojetí konzultace cesty s místním obyvatelstvem jsem se s ním totiž málem seznámil blíže, než by bylo záhodno. Alespoň takto jsem ho tedy spatřil v záři reflektorů. Mých?

Věřím, že nejen on našel cestu k Jablonskému medvídkovi. Už za rok byste po ní měli šlapat i vy. Nástup v červnu 2009.

zdroj: http://www.folktime.cz/reportaze/femafor-jablonsky-medvidek-2008.html


http://hn.folktime.cz/galerie142.html


http://martineckaa.blog.cz/0806/jablonsky-medvidek-2008


2006

www.hlubokenedorozumeni.cz/galerie118.html